Listopad 2013

Nechápu a je mi to fuk

24. listopadu 2013 v 21:16 | Dreamy Girl |  Výlevy
Moc vám ještě jednou děkuju za přání k narozeninám, jste milý. :)

Party s Nejlepšíma jsem si užila úplně maximálně. Asi dvě hodiny v kuse jsme pařily na parketu až jsme se málem utancovaly k smrti.
Jo, na vodku v ruce došlo, chuť mě nepřešla. Ale víte co, piju na chuť, takže ne v nijak extra velkém množství.

K tomu se váže ještě jedna věc, týkající se D.
Přál mi. Nic divnýho, já vím. Ale... Přál mi za deset šest ráno, což znamená, že si vzpomněl hned když vstával do práce. A to mi přijde supercute. Navíc, co mi napsal... 3 slova a jak hezky se to čte... "Všechno nejlepší princezno ;* "
Nic, nevadí.

Doznívající víkend jsem strávila s Nejlepšíma v Budějovicích a bylo to super! Absolutně odragovávací a uklidňující.
V noci na dnešek, přesněji ve 3:16 mi D. volal. Trikrát.
Co chtěl, nemám tušení, nevzala jsem to. Ze dvou důvodů- v mísnosti se mnou spalo šest lidí, tak abych je nebudila. A taky proto, že vím, že byl pít a na nějaký opilecký srdceryvný výlevy jsem neměla úplně náladu.
Jen by mě zajímalo, co to mělo znamenat a co mi chtěl.
Ale upřímně doufám, že mi nebude volat pokaždý, když se opije.

A na středu musím sehnat parťáka. Potřebuju jít na Spartu. Na výstavu ke 120 letům klubu a na autogramiádu. Prostě tam nutně musím být.
Háček je v tom, že moc kamarádů ani kamarádek fandících Spartě nemám. (S kým já se to kamarádím? :D)
Ale chápejte, když máte narozeniny v den založení klubu, který milujete, musíte tam být.
Vím, že kdybych napsala Z. (toho neznáte, ale ani to nepotřebujete), šel by. Ale háček je v tom, že s ním jít nechci. Očekával by od toho víc, než jsem ochotná mu nabídnout.
A myslím, že D. by se taky nechal přemluvit. Jenže... Bral by to jinak než by měl. Bral by to jako naději. A to nechci.
Co mám, sakra, dělat? A kde mám tak rychle sehnat nějakýho sparťana, kterej by to bral čistě ve friendzone?

Jak jde čas...

12. listopadu 2013 v 22:18 | Dreamy Girl |  Výlevy
Asi by bylo na místě informovat o pokračování. I když, ono se to pokračováním nazvat nedá.
D. mi neodepsal už od té zmiňované smsky. Což už je dneska přesně týden.
Dneska jsme se málem potkali, šla jsem okolo něj domů a on právě vystupoval od kamaráda z auta. Ten kamarád mě viděl a počkal na mě, aby mě mohl odvézt domů. Absolutně nepodstatná informace, já vím, ale bylo to vážně vtipný. S tímhle kamarádem jsem totiž naposledy mluvila za střízliva asi před sto lety.
Kapitola Smajlík vypadá taky uzavřeně. Sice jsme si psali každý den, ale od včera už ne. No a konec, ani to nebolelo.
Já nevím, jestli jsem to zmiňovala, ale já tohle prostě neumim, dalo se čekat, že to takhle dopadne. I tak je zázrak, že jsme si se Smajlíkem přes týden psali.
Nu což, jedeme dál jedu dál. A musím říct, že mě to mrzí asi tak o milion procent míň než bych čekala.

Abych se ještě vrátila k víkendu... Doufala jsem, že získám nový náhled na celou situaci. No, nestalo se, ale vlastně to nevadí. Celý víkend nebyl absoutně čas to řešit, lidi byli milý a celý program byl perfektní! Víc takhle skvělých víkendů, prosím!

Včera jsem strávila super večer s Nejlepšíma. Kafe, víno, toasty, znáte to. Hrozně mě to nabilo pozitivní energií. Ne, že bych jí teď momentálně měla málo, ale přesně tohle jsem potřebovala.

Jinak začínám plánovat víkend. Budu mít totiž narozeniny. Posledních -náct, juhů! Nevím proč, nemám k tomu důvod, ale těším se na to. Ani ne tak na ty narozeniny, jako na nový věk, který budu udávat až se mě na něj někdo zeptá.
Neberu narozeniny jako nový start, datum změny nebo tak něco, ale vždycky mám radost, že se to číslo mění. Mám ráda stálost, ale ne stereotyp. A to platí i o věku, rok je tak akorát na jedno číslo. Doufám, že tenhle devatenáctkový rok bude fajn.
A v pátek bude párty. Vlastně se mi moc nechce tam kam jdeme, ale ve výsledku je to jedno, jdu s Nejlepšíma a to mi stačí.
Co přinese sobotní noc se ještě uvidí, ale doma sedět nechci. Mám teď maximální náladu na pobyt mezi lidma, s vodkou v ruce, tak snad mi do víkendu vydrží.

Nevím proč, ale najednou mám pocit, že možná nebudu vždycky sama. Tahle moje neochvějná jistota možná mizí. Jestli je to pravda se ukáže časem, ale teď momentálně z toho nemám stres. Nějak to dopadne.

Prosím, ať mi tahle moje smířená a uvědomělá nálada vydrží, existuje se mi v ní vážně dobře.

Jaký pocit míváte před narozeninama vy?

Jedeme dál?

7. listopadu 2013 v 23:19 | Dreamy Girl |  Výlevy
Když se podívám zpětně na poslední článek, docela mě pobavilo, že nadpis je "Nemám slov" a přitom je to pravděpodobně nejdelší článek, co tu kdy byl. Ale nevadí.

Nejsem si jistá, jak moc to mám celý brát vážně. Lidi říkaj různý věci, navíc v opilosti. Nějak nevěřím, že to je celý pravda, ale podvědomě asi chci, aby byla. Čistě proto, že to ve svý podstatě bylo vážně hezký. A "miluju tě", se neříká jen tak, nebo už je to jinak?

A jak se situace vyvíjí?
Se Smajlíkem si píšeme. A ačkoli to dost dobře nechápu, asi mě chtěl o víkendu vidět. Já ale budu mimo domov, takže nic. Ale mám z toho takovej dost nedefinovatelnej pocit.
A D. napsal v úterý večer. "Ahoj princezno." Ptal se, jak se mám. Pak jsme se bavili o fotbale, jak jinak. A zeptal se jestli by mě mohl vidět.
Na tu poslední otázku jsem formulovala odpověď dlouho předlouho. Chtěla jsem, aby to nevyznělo nijak natěšeně, ale ani negativně, spíš tak neutrálně. Něco jsem pracně vyplodila, ale nijak nadšená z toho nejsem. A on evidentně taky ne, už neodepsal.

Přijde mi to celý takový hloupý. Vidět bych chtěla asi oba, ale mám pocit, že jen proto, baych si utvrdila, že ani jeden není to, co chci. A nakonec stejně neuvidím ani jednoho a můžu být v klidu. Je tohle normální?

Nicméně, nechápu, co se to se mnou děje, ale nějak to na mě pozitivně působí. Prostě se už od neděle usmívám, s prominutím, jako debil. Mám stažený žaludek a ještě větší chuť běhat než dřív. Procházím se v dešti a líbí se mi to. Pozoruju nebe plné hvězd a mrkáme na sebe s Měsícem. Dívám se na sebe jen tak do zrcadla a usmívám se. Mám momentálně takový milý pocit v duši, ačkoli ho opět nezvládám definovat. Ale to by snad ani nikdo nečekal, že bych někdy zvládla definovat, nebo jo?

No každopádně, momentálně si frčím na sinusoidě. Dobrý je, že má zřejmě krátký interval, takže se hodnoty rychle střídají ze záporných na kladné, že stíhám vnímat víc ty kladné.
A když už jsme v těch studijních přirovnáních, připadám si jako Sokrates. Taky vím jen to, že nic nevím.

O víkendu budu mezi úplně cizími lidmi, tak doufám, že na všechno získám s odstupem nový náhled a třeba zjistím, co vlastně chci.

Nemám slov

4. listopadu 2013 v 23:35 | Dreamy Girl |  Výlevy
Člověk míní, život mění. Tak pravdivé. A proběhlý víkend to jen dokazuje.
Původně jsem chtěla psát o sobotní oslavě narozenin, která byla tajná a pro oslavence překvapením. Protože to byl jediný plán na víkend.

Když mi ale na oslavu volala kamarádka, ať s ní jedu pařit, říkala jsem si, že to asi původní plán přebije.
Začalo to vlastně docela nevině, jedeme pařit, hurá!

Problém nastal, když mi oznámila s kým jedeme. Řídit bude JPPM? A jsem blázen já nebo ona? To si vážně myslí, že pojedu?
Po prvotním šoku a chuti jí zabít, jsem kývla.
Dobrovolná společenská sebevražda, já vím. Ale někdy je asi potřeba dělat věci, který nás stresujou. A tak nějak jsem si vydedukovala, že kdybych teď nejela, stresovala by mě celá ta záležitost s JPPM ještě sto let.
Nějak to prostě dopadne.

No a tou dobou jsem si naivně myslela, že to bude nejzajímavější okamžik z celého večera a že o té hrůzostrašné cestě napíšu článek. Jenže... Ono to vůbec nebylo divný. V tu chvíli mi to připadalo tak samozřejmý a normální až bylo divný jak moc.
Asi je pro mě tahle kapitola uzavřená, díky bohu, nemusí mě každý potkání se s JPPM stresovat.

Co se dělo na párty moc nevim. Ne, že bych si to nepamatovala, jen jsem tam moc nebyla. Spíš jsem seděla venku na zábradlí a povídala jsem si s moc milým klukem. Říkejme mu třeba Smajlík. Nejlepší na tom bylo, že jsme oba byli střízliví a i tak jsme si měli co říct a smáli se.
Domů jsme jeli brzo, JPPM šel ráno do práce. Na rozloučenou jsem od Smajlíka dostala pusu na tvář.

Ovšem pokud jsem si myslela, že tímto noční sranda končí, pletla jsem se.
Jel s námi totiž ještě D. o kterém jsem psala v lednu, proběhlo s ním 2,5 rande. A on ten večer dovedl do naprosto neuvěřitelné podoby.

JPPM mě vysadil před domem, ale D., který se už celou cestu pokoušel o konverzaci a který bydlí asi 100 metrů ode mne, vystoupil se mnou.
Nutno říct, že nebyl nejstřízlivější. A tak jsem si řekla, že ho odvedu domů.
Jenže... nějak se to zvrtlo a domů jsem přišla až za hodinu a půl. D. toho měl totiž hodně na srdci. A co na srdci, to na jazyku, že.
A tak jsem poslouchala, jak jsem krásná, jak je mu se mnou fajn, že mě má rád a že by rád navázal na to lednový randění a spoustu podobných věcí. Nejvíc mě ovšem dojal tím, že plakal. Prý kvůli mně, že mě nemá a chtěl by.
Taky mě dostalo, že si z toho ledna pamatuje skoro všechno o čem jsme mluvili, dokonce i jakou jsme spolu jeli tramvají.
Říkala jsem mu, že ráno ani nebude vědět, že mi něco takového říkal a že by to určitě říkal i jiné, kdyby tam byla místo mě. Na to mi řekl, že ráno napíše, abych věděla, že si to pamatuje. A jiné, že by to neříkal.
Domů se mu nechtělo, nakonec povolil pod podmínkou objetí a pusy alespoň na tvář.

Kdybych řekla, že jsem tu noc spala, lhala bych. To trhané cosi rozhodně spánek nebyl. Ale proč vlastně? D. je pro mě uzavřená kapitola, čistě friendzone. A Smajlík? Nevím.

Ale kruci, jak mám teď vědět, co z tý hromady řečí je alespoň minimální pravda? Pokud tedy vůbec nějaká je. Platí v tomto případě, že ve víně (spíš v Morgenu) je pravda?

Jo a abych nezapomněla. V neděli vážně napsal. Napsal ahoj, já taky. A šmitec. Konverzace opravdu na úrovni. A ode dneška se kámošíme na facebooku.
Co to má znamenat? Pamatuju si to a chci abys to věděla? Nebo, teď je řada na tobě? Nebo se chtěl jen ujistit, že nejsem naštvaná?
Já nevím, já nevím, já nevím!

A se Smajlíkem si píšeme. Je roztomilej. Ale já jsem z něj nervozní, připadá mi, že cokoli napíšu, je ultra mega trapný.
Ale asi mu to nevadí, chce přijet.

Co z tohohle všeho ještě bude? Dozvím se někdy, co se D. honí hlavou? A co Smajlík, přijede?

Bože, tohle já neumim. Vztahy asi nejsou pro mě. Ani tyhle na startovní čáře, který vlastně ani nejsou.