Říjen 2013

Free

30. října 2013 v 22:13 | Dreamy Girl |  Výlevy
Po včerejším ubrečeném čemsi jsem se zamyslela (au) a dospěla jsem k názoru, že na všechno kašlu.
Kašlu na to, co si všichni myslí. Kašlu na to, co se mi honí hlavou. Kašlu na to, co bude, protože něco prostě bude. Kašlu i na to, že jsem taková jaká jsem, ačkoli nevím, jaká vlastně jsem a jen vím, že nejsem taková, jaká být chci.
A v neposlední řadě kašlu i na to, jak dopadne maturák. Když bude nejhůř, prostě se opiju a čau.

Málem jsem zapomněla, jak moc je práce a les uklidňující. Ale dneska mi to znovu došlo, takže pozor, neni to se mnou tak zlý. :D
Mimochodem, až mi zas někdo budete chtít vrazit do ruky nůžky na tůje, dobře si to rozmyslete.

Dneska jsem si naordinovala odreagovací den, pracovala jsem na zahradě, uklidila si pokoj, vyzkoušela nový recept, pouštěla draka a byla se projít v lese. Nuda, já vím.
Ale mně to pomohlo, neskutečně.

Ten osvobozující pocit, když ležíte na mechu, nad hlavou se vám houpou borovice a za nimi vidíte jen azurově modré nebe. Necháváte na sebe svítit podzimní slunce, které má na konec října neobvyklou sílu, a ovívat se větrem. Všechno okolo krásně voní a vy cítíte, že pro tuhle chvíli je svět v pořádku.
A taky ta závist, když si drak může létat ve vzduchu a vy musíte zůstat nohama na zemi. A představa toho, jaké by to asi bylo, kdyby se člověk mohl jen tak proletět.
Co vy, chtěli byste se moci proletět?

Stagnace

29. října 2013 v 21:48 | Dreamy Girl |  Výlevy
Je mi zle. Fyzicky i psychicky. Bez zjevného důvodu.
Třeští mi hlava, všechno mě bolí.
Mám chuť řvát a zároveň brečet. Ani na jedno ale nemám sílu. Všechno mě psychicky vyčerpává. Proč sakra?
Abych se nerozložila na součástky, vzchopila jsem se a šla jsem něco dělat. Zárověň "něco dělat" je ideální lék na to, aby člověk nemusel myslet.
A tak jsem hrabala listí na zahradě, pekla štrůdl a dělala čokoládovou pěnu.
No a byla jsem běhat. Abych utekla před špatnejma myšlenkama. Sice to zabere jen na chvíli, ale každá chvilka dobrá.
Navíc mám novou běhací trasu a mám z ní radost. Jen bych jí už neměla absolvovat po tmě, dneska to bylo trochu adrenalinové.
Cítím se zbytečná. Úplně. Dýchám vzduch, který by se dal využít mnohem efektivněji. Beze mě by bylo všechno lepší. Proč tu vůbec jsem?
Myslím, že je na čase, abych něco udělala se svým životem. Jen prostě nevím co. A asi na to nemám sílu. Nějaká rada?

Wrecking ball

21. října 2013 v 23:14 | Dreamy Girl |  Výlevy
Jak v pátek řekla M., začínám být lehce paranoidní. Jsem už divná, tak proč k tomu potřebuju ještě něco navíc?
Vlastně ve chvíli, kdy mi naplno došlo, že M. má pravdu, bylo mi na nic. Tohle je to, co jsem vždycky chtěla? Stresovat se kravinama a hledat problémy tam kde nejsou?
Jasně, že ne. Bože.

Během víkendu mi došlo ještě několik věcí, který mi taky na náladě nepřidaly. Spiknul se proti mně vesmír nebo jsem jen předtím neviděla, to co teď už jo? Ať tak či tak, je to hnusný.
Ten pocit, když víte, že něco v co věříte, vlastně neexistuje. Tohle zjištění prostě bolí. Ale co nadělám, že jo.

Kromě toho všeho "veselého" mě ještě napdalo- co dělám tak strašně špatně? To jsem až tak moc divná? Až tak moc tlustá? Až tak moc ošklivá? Až tak moc nudná? Až tak moc nezajímavá? Nebo jsem neviditelná?
Víte co, já už si nechci stěžovat, jenom to prostě nechápu. Mám pocit, že i divnější, tlustější, ošklivější nebo nudnější lidi jsou středobodem světa někoho jiného. Tak proč ne já?
Po planetě pobíhá sedm miliard lidí, jaká je asi pravděpodobnost, že potkám toho zoufalce, který mě má napsanou v osudu?

Je to směšný a já taky.

Mimochodem, zjistili jste někdy, že někdo nebo něco není zásadním způsobem takové, jak jste si mysleli?

Maturita? Ehm...

17. října 2013 v 22:06 | Dreamy Girl |  Téma týdne
Víte co, já nikdy problém s prokrastinací neměla. Absolutně ne.
Teda, jen dokud jsem nezjistila, že existuje.
Do té doby jsem byla prostě líná. Po objevení tohoto slova, už nejsem líná, ale prokrastinuju. A to je diagnóza. Tak jakýpak, copak.

Vlastně jsem se s tím docela naučila žít. Co mi taky zbývá, že. Prostě píšu seminárky čtyři hodiny před odevzdáním, učím se pár minut před testem, knížky vracím na poslední chvíli, ačkoli jsou od druhého dne přečtené, nový šampon kupuju v drdolu na zakrytí mastných vlasů, bez pudru pár dní přežiju...
A na život ve stresu se dá zvyknout, i když to asi není úplně ideální, já vím.

Co mě ale poslední dobou trošku děsí, je maturita. Och bože, jak já to slovo nesnášim! Asi na něj chytám alergii, řekla bych. Ale chápejte, moje vina to není.
Byla bych absolutně v klidu. Kdyby...
Kdyby se všichni profesoři nedomluvili a nezačali s tím otravovat už loni.
Kdyby těch otázek nebylo tolik.
Kdybych už měla vypracovaných 23 otázek z angličtiny jako ostatní a ne 3.
Kdybych začala psát maturitní práci včas.
Kdybych... Kdybych nebyla debil. (Pardon.)

V pondělí mám mít prvních 10 stránek maturitní práce. To by šlo.
Tak to už bych mohla napsat aspoň nadpis, že?
Hm, proč? Udělám si krásný víkend ponořená do knížek.
Oukej, tak ne, neděle mi bude stačit. A nebo se dám na modlení. Why not?

Dobře, přestává to být sranda. Vážně to budu muset stihnout!
Ach jo, tohle nedám.
Zítra začnu psát. Protože dneska, dneska to fakt nejde.

No, držte mi palce, prosím.

Kdy vy byste začali psát maturitní práci, kterou máte odevzdat v říjnu? Rok dopředu? Měsíc? Týden? Den?

Napište mi, že v tom nejsem sama, prosím.

Little party never killed nobody

13. října 2013 v 23:09 | Dreamy Girl |  Výlevy
Mám tušení, že vesmír nějak nechtěl, abych šla pařit. Vzhledem k tomu, jaké "problémy" tomu předcházely to prostě nevidim jinak. Ale což, stejně jsem šla. :D

Už jsem to prostě potřebovala.

Cesta tam i domů byla docela dobrodružná, jeli jsme mlhou hustou tak, že by se dala krájet. A za ní, samozřejmě, bydlí skřítek Rákosníček. :D

Jinak se celá párty nesla v duchu seznamování, tance, mentolových cigaret a vodky. A prostě vodka s džusem a broskvová, omnomnom. :D

Nemám ráda, když mě někdo zvedá. Co, nemám ráda, nesnášim to. Ale včera jsem z toho měla svým způsobem docela radost. Jo, jsem divná.
Tancovali jsme totiž s holkama a kamarádem kamarádčina bráchy (rozumíme si? :D) a on mě z ničho nic zvednul, vyhodil nad hlavu a chytil.
Za á- je docela hezkej.
Za bé- je to svalouš. Jak jinak by mě unes?
Za cé- při té chvíli, kdy mě držel v náručí mě napadlo, že je to strašně hezký. Ten pocit, že vás někdo pevně drží. Jo, proto mám ráda pevné objetí.
A za dé- asi o hodinu později mě velmi úsměvným způsobem pozval na kafe. Než se však naše konverzace pohla nějakým určitým směrem, přišla kamarádka a rozhovor skončil. A vlastně ještěže tak. Nevím, jak bych chtěla aby to dopadlo. A ačkoli by se kafe nekonalo tak jako tak, takhle mám aspoň pocit, že to není vina toho, že jsem divná.

Ach jo, asi vážně potřebuju, aby mě někdo pevně objal.

No nevadí. A jaký byl zbytek víkendu?
V pátek jsem byla zase běhat ♥, v sobotu plavat. V sobotu i neděli na fotbale ♥.
A v sobotu hrál JPPM. Řekla bych, že se na mě díval. Ale třeba se mi to jenom zdálo. A vlastně ani nevím, proč to píšu.

Dává vám pevné objetí taky pocit bezpečí a jistoty nebo to nemáte rádi?

Run, Forrest, run!

9. října 2013 v 23:40 | Dreamy Girl |  Výlevy
Asi bych už měla spát. Ne asi, ale určitě. Ale nějak to nejde. Mám toho v hlavě tolik, že na spánek není místo. Divný, spánek je jedna z nejlepších věcí na světě.

Dnešní den byl vyčerpávající, tak jsem si za odměnu byla zaběhat. Což je fajn. Co už ale fajn není, že mě u toho viděl On. No dobře, byla už tma. Ale i tak, šel metr ode mě.
Vlastně já probíhala vedle něj. Nedělala bych to, ale až když jsem přiběhla na metr k němu, tak jsem zjistila, že to je on. A to už by bylo divný se otočit a běžet jinam. :D
A ani nevim, jestli mě třeba nepozdravil, měla jsem sluchátka. Shit.
Navíc jsem při běhání sexy asi jako tejden nepraný ponožky naložený v želé. Thumbs up!

Tak mě napadlo, že o Něm píšu často. Víc než by si zasloužil. I tak, asi bych mu měla vymyslet nějakou přezdívku. Aby bylo vždycky jasný o kom je řeč. Takže? JPPM, seznamte se.

Po dnešní debatě s holkama cítím ještě větší potřebu jít o víkendu pártyovat. Trošku frustrace. Nevadí, zapiju to.
Vztahy jsou stejně špatný téma hovoru. Tedy pokud jste momentálně sami. Což já jsem vlastně celoživotně. Shit na druhou.

Ne, vážně, taky vás tolik stresujou hovory o vztazích a lásce obecně, když momentálně putujete životem sami?

P.S. Víte co je smutný? Že ačkoli si to nechci nahlas přiznat, běhám kvůli němu. Ne abych ho dostala, to fakt ne. Ale jen pro ten pocit, že až budu vypadat trochu jako člověk, tak si bude moct říct- tak o tuhle jsem tenkrát přišel...
Blbý, co?

Nežiju, nejsem

7. října 2013 v 22:11 | Dreamy Girl |  Výlevy
Nežiju. Nestíhám. Nic. A netuším, kde je všechen ten promrhaný čas.

Jsem možná naivní, ale očekávám nějakou změnu. K lepšímu... Prosím!

Nechci toho přece tolik. Jen to, co bývá běžné.

Nechci stereotyp do kterého jsem se zase vrátila. Nechci tu prázdnotu, kterou v sobě mám. A nechci ani ten pocit méněcenosti, který se snad s tou prázdnotou drží za ruce.

Nejvíc mě ale stresuje fakt, že přestávám být šťastně single. To mi to moc dlouho nevydrželo. Teď když jsem se to naučila, mě to zase přešlo. Ach jo.

Přece na mě musí někdo někde čekat ne? Nebo ne? Upřímně, vlastně už tomu nevěřím.

Za trochu lásky... Jojo, Vrchlický to vystihl.

Myslíte si, že každý má někoho, kdo na něj někde čeká nebo je se to jen říká, aby lidi neztáceli naději?