Zážitky z MHD

8. srpna 2013 v 3:46 | Dreamy Girl |  Téma týdne
MHD, věc tak běžná, užívaná absolutně automaticky a často jen z "musu", někdy s odporem. Ano, mohla bych psát, že někteří spolucestující, zláště teď v létě, nejsou tou nejvoňavější věcí na kterou můžete narazit, ale... Jednoduše se mi nechce. Proč taky?
Každý má jistě své různé zkušenosti z MHD a s odstupem času tyhle drobné epizodky obvykle ani nestojí za řeč.
Mně však uvízla v hlavě jedna, která stojí za zmínku i teď, po nějaké době. Dle mého názoru, samozřejmě.
Byl jarní den, tuším květen. Sluníčko lehce svítilo, na nebi ani mráček. Jela jsem svou obvyklou trasu tramvají, dívala se z okna a hlavou mi běhala spousta myšlenek. Tak jako obvykle, neutříděné zmatené odbíhání od myšlenky k myšlence.
Zde je důležité říci, že obvykle patřím do skupiny lidí se sluchátky na uších (ne však klapkami na očích!), tenkrát jsem však sluchátka neměla. A ano, je to pro náš příběh zásadní a ano, už se dostáváme k pointě.
Jsem ráda, že jsem ta sluchátka neměla. Kdybych je totiž bývala měla, přišla bych o zásadní rozhovor. A ač vím, že poslouchat cizí rozhovory je neslušné, tentokrát to nešlo jinak.
Po tom, co se zhruba čtyřletá holčička zeptala svého tatínka, cituji: "A ohníčky, to jsou něco jako mláďátka od sluníčka?", prostě nešlo nepočkat na odpověď, uznejte sami. Odpověď tatínka byla sice krátká, ale vlastně dostačující: "No, zlatíčko, tak nějak."
Možná si říkáte, cože je na tom tak superskvělého, že vám o tom musím psát. No, v podstatě nic. A nebo taky všechno, jak se to vezme.
Jako první oceňuji tatínka za reakci. Že se nezačal smát, protože pro jeho dcerku to bylo důležité a smích by všechno zkazil. Avšak zásadní je otázka sama, nikoli odpověď. Byla totiž pronesena s takovou vážností a v tak hlubokém zamyšelní, až mě to dojalo. Možná jsem divná, možná jsem až přespříliš sentimentální, ale tak to je. Prostě to ve mně zanechalo pocit, že to s těmi dnešními dětmi není tak zlé, že je na světě pořád co objevovat a že je prostě krásné být toho všeho součástí.
No a v neposlední řadě musím vyzdvihnout fantazii dané holčičky. Nebo vás by to snad napadlo? :)

PS: Pokud by někdo chtěl jezdit tramvají a čekat na nějakou další otázku této holčičky, doporučuji tramvaj číslo 20 směrem na Sídliště Barrandov. ;)
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 poppyb poppyb | Web | 8. srpna 2013 v 15:05 | Reagovat

hezké :) já se taky jako malá ptala na totální kraviny :))

2 Lady Lady | Web | 10. srpna 2013 v 16:47 | Reagovat

Je to kouzelné. Naprosto souhlasím s tím, že je to důkaz toho, že dnešní děti přece jen nějakou fantazii mají. Že objevují život po svém a ne jen pomocí počítačů a televizí. A mimo to - moc hezky napsané ;)

3 ellnesin-blog ellnesin-blog | E-mail | Web | 22. srpna 2013 v 9:19 | Reagovat

Přiznávám asi bych se zasmála... je v tom nadĕje, že další generace nebude třeba tolik závislá na elektronice.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama