Síla slova

28. srpna 2013 v 17:36 | Dreamy Girl |  Výlevy
Sedím ve své posteli a prohlížím si čerstvou jizvu na ruce (když vaříte, opatrně, prosím) a přemýšlím nad tím, jaké by to bylo, kdyby se dali prohlédnout jizvy na duši. Vypadaly by stejně? Kolik z nás by bylo bez jediné jizvičky? A našel by se vůbec někdo takový?

Lidé si často neuvědomují, jak jedno nerozvážné slovo může někomu jinému ublížit. Proto sestále časteji zamýšlím nad tím, co komu říkám. Vlastně mě natolik děsí ta moc, kterou slovo má, že se mi čím dál víc žije lépe potichu. Jsou chvíle, kdy mlčím i když bych nemusela a je mi hezky. Nebojím se, že řeknu něco, co někoho zraní/urazí/nepotěší... Ovšem život ve strachu z toho, že někoho zraním něčím, co řeknu, se mi taky nelíbí.

U zranění slovem samozřejmě nejvíc záleží na tom, kdo vám danou věc řekne. Je jasné, že víc to člověka zamrzí od někoho blízkého než od cizího.
Zároveň je rozhodující i to, jak moc je daný člověk citlivý. Někomu může ublížit to, co tomu druhému připadá naprosto normální.
A abych nezapomněla, víc každému ublíží něco špatně řečeného o něčem, co je mu blízké, má to rád, to je asi jasné.

Víte, co je na tom ale nejhorší? Že to je mnohem komplikovanější. Samozřejmě. Nic není jednoduché/ jednoznačné, natož věci týkající se lidské psychiky.

A proč o tom vlastně píšu? Protože se čím dál víc zamýšlím nad tím, co všechno jsem si schopná vzít osobně, vztáhnout na sebe, pustit si k tělu. Věc, kterou bych mohla dělat, že neslyším, mě ničí ještě nekonoečnou dobu potom, co byla vyřčena. A taky mě dokáže trápit věc, kterou někdo řekne jen tak mezi řečí, aniž by tím cokoli myslel.
Asi jsem v tomhle samotrýznitel nebo vážně nevím.

A malé poselství závěrem: zamýšlejte se, prosím, alespoň maličko, nad tím, co komu říkáte. Určitě vás některá slova taky "bolí".

Máte nějakou radu, jak si nenechat ublížit slovem?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ellie. ellie. | Web | 28. srpna 2013 v 18:56 | Reagovat

nikdy jsem si nevšimla, jak boží máš lay bloguO.o. jak nahoře máš nebe a dole zemi. to je hafo pěkný a inspirující.

do hlavy jsem ti opravdu nevlezla, neboj:D teda nevím o tom. třeba jsem jenom tvoje dvojče:D třeba jsem se ti nějakým zázrakem napojila na myšlenky, co já vím:D

děkuji za tu chválu, to si snad ani nezasloužím. hned píšu to, co mi přijde na mysl, protože nemůžu hned říkat to, co mi přijde na jazyk.

neřeším, užívám si. budu se to snažit aplikovat i dnes večer:) je to docela silná myšlenka. mám chuť si to napsat na ruku, abych to po zbytek večera (života) nezapomněla.

já mám na votoči zatím 37 věcí v oblíbených, ale jsou to must haves !!:D
a furt tam čumím do novinek a dávám si do oblíbených nový a nový věci. jsem záávislák.

no jo, rusko je veliký, má na to nárok:) to jsem ráda, že existuje někdo, kdo taky má rád postcrossing a můžu s ním být v kontaktu:) ti pak napíšu, jak to moje "poprvé" dopadlo:DDD
zní to špatně, já vím. ale je to moje poprvé, když to tak vezmeš:DD

jizev na duši mám moc. a to, že nejdou vidět, na nich miluji nejvíce. nejsem ten typ člověka, co by potřeboval politovat v jednom kuse.

já urážím slovy. a štve mě to, upřímně. sama ubližuji, způsobuji jizvy. nebo spíš 'způsobovala jsem'? v poslední době se snažím být milá a přátelská i na ty.. kteří si to zrovna nezaslouží. oko za oko je špatná rada. oko za oko a svět je slepý.

"A taky mě dokáže trápit věc, kterou někdo řekne jen tak mezi řečí, aniž by tím cokoli myslel." ..můj případ. moc si věci beru na sebe. neměla bych. měla bych se naučit být odolná vůči 'hejtrům', páč se to v životě často hodí.

nenechat si ublížit slovem je těžké, zvlášť u mě, protože jsem taková.. divná. věci si prostě vztahuji na sebe.
moje rada je, že to nejde naráz, ale že by si měl člověk postupně stavět 'zeď' kolem toho, kým je, aby, až se mu někdo pokusí tuto skutečnost nabourat, byl připravený.
nejspíš to bez zkušenosti nejde. podle mě právě smutek a strach z opětovného ublížení staví onu pomyslnou 'zeď'.

napsala jsem si na ruku don't worry, be happy:D snad to pomůže:)
dloouhej koment, já vím, promiň. jsem přes toto strašná:D

2 Beatricia Beatricia | Web | 28. srpna 2013 v 19:10 | Reagovat

Je to krásný a závažný článek, který nutí k zamyšlení. Ta poslední otázka je těžká. Přemýšlím o ní a napadla mně jen jediná obrana. Ignorovat mluvčího a být nad věcí. Je to těžké, já vím, ale nic jiného neznám.☼☼☼
Dekuji ti za hezký komentář. ♥♥♥

3 Ta Obyčejná Ta Obyčejná | 28. srpna 2013 v 22:34 | Reagovat

Hm, doufám, že to neni mířený, tak jak to vyznívá. Ale víš jak - síla slova. Navíc, v týhle době bych se nedivila.

Můj recept je nepouštět si to k tělu, konkrétně do hlavy. Lidi strašně často mluvěj jen prázdný slova, vznešený kličky bez vyšší výpovědní hodnoty. A když už si fakt myslim, že je to narážka, tak se zeptám. Každopádně, třeba já o sobě vim, že si často dělám srandu a reju.   A je dobrý, když to lidi berou a dokážou přijmout ve srandě. Navíc jsem kverulant. Ale řekla bych, že občas, když chci, tak to bolí. V tom je síla slova vážně fascinující

Každopádně jak říkám, nejlepší je to nebrat tak tragicky, popřípadě to vrátit, bejt nad věcí, just fuck it.

4 thedreamy thedreamy | Web | 15. září 2013 v 14:18 | Reagovat

[1]:
Ty bláho, to je komentář! :D Díky za něj! ♥
Tak předně díky za pochvalu :)
Mojí chválu si zasloužíš, jsi skvělá :)
VV je závislost, s tím nezmůžeme nic :D
Už jsi posílala nějaký ten pohled? Zajímá mě tvoje poprvé, i když to zní divně :D
S těma jizvama souhlasím, taky mi vyhovuje, že nejsou vidět. Ale ty cizí bych vidět chtěla, čistě ze zvědavosti. :)
Oko za oko je snad nejhorší rada vůbec, máš pravdu. A jinak, myslím, že každý byl někdy v pozici kdy mu bylo ublíženo i kdy ublížil. Někdy je to nevědomě, někdy si člověk jen honem neuvědomí, jaké následky to může mít. A to, že nad tím přemýšlíme a snažíme se s tím něco dělat je krok k lepšímu :)
A ta teorie se zdí je perfektní, líp bych to nevystihla.

[2]:
Moc ti děkuju za krásný komentář. ♥ A s tou obranou máš pravdu, je to nejúčinnější způsob, ale zároveň nejtěžší.

[3]:
Nemělo to být mířený na nikoho konkrétního, ani myšleno nijak speciálně pro někoho. Tudíž ani pro tebe, jestli to myslíš takhle ;)
Nepouštět si to k tělu je ideální, ale těžký.
Jediný z čím nesouhlasim je to, že se to má vrátit. To je pak začarovaný kruh a nevede to nikam. Ale chápu jak si to myslela, takže vlastně nevím, je to těžký no.

5 neverbeanother neverbeanother | E-mail | Web | 11. října 2013 v 7:35 | Reagovat

Tohle máme podobně. Já si taky beru k srdci zbytečně moc věcí a vztahuju je na sebe víc než bych měla. Pak mě to trápí, někdy i delší dobu, přemýšlím, proč to ten člověk řekl..s tímhle se snažím něco dělat, nelíbí se mi to, protože mám z toho pak hlavu jak balon :-D a bohužel nejspíš úplně zbytečně, protože když je někdo blbec nic s tím neudělám...

6 thedreamy thedreamy | Web | 12. října 2013 v 0:23 | Reagovat

[5]: Taky se s tím snažím něco dělat, protože rozebírat jednu větu ještě měsíc už je fakt na bednu :D
Zbytečně, přesně, hlavně lidi řikaj věci, který ani nemyslí tak, jak my je chápem. Jak řikám, je to složitý :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama