Listopad 2012

Forever alone

26. listopadu 2012 v 22:47 | Dreamy Girl |  Téma týdne
Čím dál víc získávám pocit, že zůstanu do smrti sama. Neříkám, že nemám přátele- mám a mám je vážně ráda, díky za ně.

Myslím co se vztahů týče. Prostě asi nejsem dost hezká, chytrá, zajímavá? Možná. A možná to je mým přístupem. Mám totiž pocit, že si lásku nezasloužím. A tak mám prostě asi smůlu. Ale to neznamená, že mě to neštve..

Je totiž rozdíl mezi samotou a osamělostí. Samota je občas fajn, každý ji někdy potřebuje. Na urovnání myšlenek, pocitů a nabytí jistot.

S osamělostí je to horší. Vždyť kdo chce být osamělý? Nikdo. Ani já.

A tak mi nezbývá než doufat, že osamělá nebudu. A že se třeba najde nějakej trubka, kterej mě bude mít rád. Nebo chci tak moc?

The feel

24. listopadu 2012 v 21:11 | Dreamy Girl |  Výlevy
Ach. To bylo tak...

Jedna blonďatá a trošku oplácaná holka sekala v životě jednu blbost (nechci napsat přímo chybu, to by nebylo přesný) za druhou, až jí z toho hráblo a skočila z mostu.

Mluvím teď o sobě, jak jinak. A až na ten most, na který možná taky dojde, kdo ví, je to pravda. Nechápu, proč zrovna já musim v životě udělat tolik blbostí, který mě pak staší všude kam se podívám?

Máte někdy taky pocit, že je všechno naprosto zbytečný? A že kdybyste nežili, nikomu by to vlastně nevadilo? Ani vám?
Je to strašnej pocit. A dneska se mě, hajzl jeden, drží jako klíště. Jen se ho nedá zbavit tak snadno jako klíštěte. Škoda.
Je to hrozný, připadat si jako ten nejposlednější člověk na celym světě, kterej si nezaslouží ani přežívat natož žít a užívat.

A tak je mi chvílema do breku, chvílema bych šla na ten most a chvílema si řikám, že most je stejně daleko.
A přepadla mě stašná chuť pít. Ne limonádu, samozřejmě. Ale jaksi zrovna není s kým. Nejvíc paradoxní na tom je, že většinou (možná vždycky) jsem to já, kdo nechce pít a zrovna, když bych to potřebovala, nejde to. Zase tak zoufalá, abych si doma vytáhla flašku a sama jí vypila, nejsem.

Horská dráha

22. listopadu 2012 v 23:10 | Dreamy Girl |  Výlevy
To je můj život. Horská dráha. Pořád se ženu někam, ani nevím kam a občas je to strmě do kopce, často je to sakra rychlé klesání. Občas mám i pocit, že mě to trošku baví, ale upřímně, baví mě jen ta fáze stoupání. Na druhou stranu, koho by bavilo být na dně a nebo blízko dna? Nikoho asi.
Každopádně, asi před dvěma hodinama jsem měla rozepsaný článek, který jsem hodně rychle smazala. Měla jsem totiž slabší (slabší? Are you kiddin´me?) chvilku a tak by to nebylo moc veselý čtení. I když vlastně, to tu stejně asi nemám, nevadí.
Situace se ale maličko vylepšila a to absolutně bez mého přičinění. Navíc jsem zase zjistila, že jsem šťastná, když jsou šťastní lidi okolo mě. Like right now. Máte to taky?
O to víc jsem zvědavá na víkend.

P.S. Omlouvám se za ty anglický slovíčka, ale dělala jsem referát na angličtinu, hodně dlouho, a už mi z toho trochu hrabe. :)

To, co potřebuju

20. listopadu 2012 v 21:08 | Dreamy Girl |  Téma týdne
Existuje celá řada věcí, které určitým způsobem potřebuju.. Je to samozřejmě vzduch, je to kartáček na zuby, jídlo, spánek...
Poslední dobou mám ale pocit, že to, co nejvíc potřebuju, jsi ty. Nechci, aby to vyznělo nějak přehnaně sentimentálně a kdo ví, co všechno, ale stejně to tak vyzní. Jinak to ani nejde.
Potřebuju, abys tu pro mě byl. Já abych tu byla pro tebe. Nebyl bys ty. Nebyla bych já. Byli bysme my. Všechno krásný bysme si užívali spolu. Všechno špatný přetrpěli spolu a navzájem se drželi nad vodou.
Ráno bych dobrovolně vstala dřív, což je normálně naprosto nepředstavitelný, jen proto, abych ti přinesla snídani do postele. Usmál by ses na mě rozespale a tak sladce, jak to umíš jenom ty, pak bys mi dal pusu na čelo a řekl, že jsem poklad. Což nejsem, ale bylo by rozkošný, kdyby sis to vážně myslel.
O víkendu bysme spolu šli někam do společnosti, na večeři nebo na party. Oba jsme noční tvorové a domů bychom dorazili až nad ránem, lehce společensky unaveni a v objetí usnuli. Ráno by se nám šíleně nechtělo vstávat, ale museli bysme, protože ty bys šel hrát fotbal, u nás ve vidlákově, a já bych se šla dívat, protože fotbal oba milujem.
Touhle dobou už bychom vybírali dárky k Vánocům a já bych totálně netušila, co mám koupit pro tebe, protože by mi nic nepřišlo dost dobrý.
Ale vzhledem k tomu, že neexisuješ, tak tohle vůbec nemusím řešit. Můžu jen doufat, že se objevíš brzo.