Září 2012

Já to vím!

24. září 2012 v 18:30 | Dreamy Girl |  Výlevy
Dneska mám potřebu se vypsat z věci, která mě štve, mrzí a vždycky mě dostane.
Já to přece vím. Vím, že jsem tlustá. Nemusí mi to každý říkat. Teda takhle, když se o tom s někým bavím, chci aby byl upřímný a ne aby tvrdil, kdepak ty nejsi tlustá.. Myslím to tak, že to nepotřebuju a nechci slyšet od lidí, kterým do toho nic není a hlavně, který si asi myslí, že jsem si ještě nestačila všimnout a že asi nemám zrcadlo. Mám ho. Vím to. Jen to prostě nechci slyšet. Je to tak těžký pochopit?

Proč?

23. září 2012 v 13:30 | Dreamy Girl |  Výlevy
Otázka proč je v podstatě dost nedostačující nadpis, uznávám, ale vzhledem k tomu, že to vlastně píšu pro sebe, asi si to prominu. Ale jen pro tentokrát.
Ale není to název jen tak. Vztahuje se ke dvěma událostem, které se staly za poslední půlrok. Těch situací by bylo víc, ale momentálně jsou důležité tyhle dvě.
Jedna se stala už v lednu. Bylo to na plese a má dávná (dětská) láska mě pozvala na kafe. Prý jsem krásná.
Druhá se stala včera. Vlastně dneska kolem jedný v noci. Moje další dávno-dětská láska mi řekla, že jsem hezká, líbali jsme se.
A moje otázka proč se konečně dostává na scénu. Proč se moje dávné lásky zbláznily? Proč zrovna teď jsem ,, tak strašně krásná´´ ? A proč to druhý den neplatí?

Life is runing

22. září 2012 v 20:45 | Dreamy Girl |  Výlevy
Dlouho tu nebyl článek. Možná proto, že sem nikdo stejně nechodí a nebo proto, že mi stačí mít svoje výlevy v deníku. A nebo možná taky proto, že už celkem dlouho nepíšu básničky. Ani nevím proč, prostě nemám múzu, chuť, důvod?
Ale dneska mám chuť zase něco napsat, tak nějak ani nevím proč. Vím já vůbec něco?
Poslední doubou mám pocit, že život běží a já ho nestíhám. A mám pocit, že mi utíká něco zásadního, dokonce i vím co, jen je mi nějak smutno, když nad tím přemýšlím. Kéž by to tak byla věc, která se dá koupit v obchodě, mohla bych na ni šetřit a těšit se. Takhle mám pocit, že je to vlastně marný. Celý moje bytí, celá moje existence, celej můj život.
Ale tak nějak naivně pořád doufám. Doufám, že ten život konečně doženu a že konečně dostanu to co tolik chci...