Žiju!

23. prosince 2016 v 11:12 | Dreamy Girl |  Výlevy
Je to možná k nevíře, ale žiju. A dokonce mám pocit, že intenzivněji než kdykoli dřív. Od tý doby co jsem tu nebyla se toho stihlo spoustu změnit. Možná by se dalo říct, že všechno. Ale abych navázala tam, kde jsem skončila.


Rok 2013 skončil velkou párty, navzdory tomu, že Silvestr nemám ráda. Opití na povel. Díky, ne. Ale tenkrát to bylo fajn, bylo to s Nejlepšíma a svou roli v tom možná sehrál O., díky kterému jsem v tom divném novoročním stavu získala dojem, že možná nejsem až tak moc odpornej odpad.


Rok 2014 začal skvěle. Spoustou času stráveného s kamarády.
Pak můj maturitní ples, který za to sice nestál a znova bych tam nešla, ale měla jsem přesně takový šaty, který jsem si vysnila. A když nic, tak minimálně after byla fajn.
Následoval maturák K., ten byl bezva.
Ples, kde se předtím děli ty divný věci s D., kde to vlastně všechno začalo, proběhl tentokrát bez D. a bylo to jedině dobře.
Víkend v Jindřichově Hradci.
V divadle na Saturninovi a Federer:Nadal, oboje jsem chtěla dlouho vidět, takže splněný sny.
Setkání a kraťoučké popovídání s Klusem. Tomášem Klusem. Ale neptejte se o čem jsme spolu mluvili, nemám vůbec tušení. :D A asi tak na vteřinu jsem viděla Božskýho. A možná jsem z toho měla vyšší tlak než z Kluse.
První neprázdninová brigáda, asi to neni nic velkýho pro svět, ale pro mě to byl fakt big deal.
Jednoho jarního večera jsem nějak víc pila na párty než by bylo záhodno, skončilo to líbačkou s D. Nebudu lhát, bylo to dost dobrý. Ale morální kocovinu z toho mám ještě dneska. A hádáte správně, tím to všechno skončilo. Kapitola D. je uzavřená. I když to skončilo ještě předtím, D. byl totiž už tou dobou zadaný. A jen tak pro úplnost vám můžu prozradit, že s tou samou slečnou je dodneška.
Lidice a Okoř. PS: nezpívejte průvodci tu písničku s Okoří, nemá jí bůhvíproč rád.
Celý týden se učíme na maturitu s kamarádama ze školy. Nejkrásnější týden! A nenaučila jsem se nic, to jen tak btw.
Maturita! Jdu úplně první z celý školy v úplně první den maturit. Asi mi to přineslo štěstí. Mááám to. A nepociťuju z toho štěstí, ale spíš nějaký rozhořčení. Vážně tahle fraška je ta velká věc, o který celý čtyři roky slýcháme? Nechce se mi věřit. Začínají mi ale nejdelší prázdniny v životě, a tak to radši neřeším.
Karlovy Vary, Plzeň, Pelhřimov, Budějovice.
Párty se třídou.
Votvírák v Milovicích.
Paříž s gayfriendem. Totálně spontánní nápad, totální nadšení. Co na tom, že celou dobu pršelo? Bylo to boží.
Tábor.
Čundr podél Sázavy. Stopujeme, jedem vlakem jednu zastávku na černo. Návštěva u příbuzných K. Tam jsme viděly, jak krásný může být stárnout ve dvou. Začínám věřit v lásku. Teď zpětně to zní divně a trochu jako klišé, ale fakt jsem cestou zpátky do kempu měla pocit, že je svět na chvíli v pořádku a měla jsem takový klid v duši a víru v to, že to možná všechno nebude tak zlý. A možná i díky tomu pocitu jsem ten večer v kempu poznala JEHO. Fakt dlouho jsme si povídali a nakonec usnuli v objetí na plážičce u řeky. Romantický kýč. Ale můj.
Trip po Moravě- Sloup, Macocha, Lednice, Valtice, Mikulov.
Víkend na Kokořínsku s NÍM. Možná jsem blázen, ale ano, fakt jsem s ním odjela sama na celý víkend po tom, co jsme se znali sotva pár hodin. A bylo to skvělý! Bezděz měl kouzlo i bez něj, ale s Ním to bylo o sto procent lepší.
Dovolená po Čechách- Budějovice, Protivín, Hluboká, Telč, Valtice, Lednice, Jihlava.
Rande s NÍM.
Čundr pro velký úspěch znova- Beroun, lom Amerika- noční koupání.
Voda- opět Sázava, ale tentokrát ne podél ní, ale přímo po ní. Zpět na místě činu.
Víkend s NÍM v Jičíně.
Víkend na závodech s NÍM- nehoda, nemocnice, brečim, poprvý jsem u Něj doma.
Škola volá. Ne sice ta plánovaná, ale to nevadí. Ok, trochu to vadí, ale smiřuju se s tim.
Koncert Eddie Stoilow, povídám si s nima!
Víkend na samotě v Orlických horách s NÍM. Totální narozeninová romantika. Pořád se bojím, že se mi to všechno jen zdá. Něco tak krásnýho se přece nemůže dít mně?!
Stěhuju se do Prahy. Jsem už velká holka a bydlím "sama".
Silvestr konečně podle mých představ- doma, v klidu, s NÍM.


Nevím, jak moc je to zřejmý z tohohle shrnutí, ale rok 2014 byl zatím nejlepší rok mýho života. Nejvíc jsem se v hlavě posunula dál, nejvíc jsem zažila, nejvíc jsem procestovala, bláznivě jsem se zamilovala. Co víc člověk potřebuje?


Rok 2015 začal opět v obklopení Nejlepších- tentokrát víkendem v Třebíči.
Sluha dvou pánů v Národním- konečně! Splněný sen.
Objevuju svět s NÍM po boku- Jeseník, Branná, Neratov, Lidice, Česká Lípa, Nové Hrady, Tábor, Rábí, Sušice, Kvilda, Linz, České Budějovice, Jindřichův Hradec, Nové Město nad Metují, Olomouc, Hořice, Karlštejn, Boskovice, Salzburg, Hallstatt, Vídeň, Wroclaw.
Nová brigáda. A ještě jedna k tomu.
Třídní sraz se základkou.
Sázení stromků pro dobrou věc.
Svatba Jeho kamaráda.
Tábor.
Rok s Ním. Rok, kdy jsem byla konečně šťastná.
M. svatba. Děsnej doják. Moje malá se vdává.
Čundr kolem Vltavy, jeden den i po ní, poprvé na raftu. Český Krumlov.
Nějaký ty pivní dostaveníčka s Nejlepšíma.
M. má mimnko! Další děsnej doják.
Nejkrásnější Vánoce- celá rodina a On pohromadě.
Shrnuto podtrženo, další dobrej rok.
Rok 2016 začal výletem na Lesní bar. Jestli jste tam ještě nebyli, jeďte.
Po pěti letech jsem se nechala přemluvit k lyžování. A světe div se, docela mě to bavilo.
4 filmy na Jednom světě.
Rok kina- Lída Baarová, Já, Olga Hepnarová, Teorie tygra, Gangster Ka- Afričan, Antropoid, Bezva ženská na krku, Tajný život mazlíčků. (Ok, já vim, neni to žádná hitparáda těch nejlepších filmů, ale občas se prostě potřebuju odreagovat nějakou blbinou)
Stěhuju se! Zatím jen v rámci Prahy. A pořád bez Něj.
Teta má miminko. Rozplývám se dojetím.
Pořád s ním objevujeme svět- Ležáky, Beroun, Budějovice, Maršíkov, Velké Losiny, Králíky, Orlík, lom Amerika, Pasohlávky, Liberec, Ještěd, Děčín, Rychnov nad Kněžnou, Drážďany, Pravčická brána, Budapešť, Mariazell, Linz, Český Krumlov.
Občasný pivní sešlosti s Nejlepšíma.
Moje první únikovka. Ku příležitosti R. narozenin.
Vzniká mi závislost na zmrzlině (a nejen zmrzlině) ze Světozoru.
Nová brigáda. Ano, opět. Tentokrát jen na léto.
Tábor.
2 roky s Ním.
Nová škola. Ne místo tý první, ale ještě k ní. A opět to není nic, co by mě nějak super uspokojovalo. Ale až to dodělám, budu moct dělat něco z toho, co by mě pravděpodobně bavilo. (Ne, pořád nevim, co přesně chci dělat, ale už mám aspoň směr.)


Tenhle rok mi přinesl několik zvratů, ať už je to stěhování, nová škola, další nová práce a nebo prostě jen procitnutí v určitých věcech. Ne všichni kteří se tváří jako kamarádi jsou opravdoví kamarádi. Je smutný si to uvědomit, ale takovej je život. A tak se s tím učím žít. Taky se ve mě něco zlomilo. Navzdory tomu, že pro to nemám důvoid, nejsem už šťastná. Není to ale vnějšími okolnostmi, ale právě něčím ve mně. A to je moje jediný předsevzetí pro rok 2017- naučit se být zase šťastná. Vrátit svojí mysl, vnímání a prožívání do stavu v kterém byla v roce 2014. Protože to byl nejlepší rok mýho života. A já vím, že z velký části i proto, že jsem to tak měla v hlavě prostě nastavený.
Přeju Vám krásný Vánoce a do toho novýho roku jen to nejlepší. Ať máte dostatek všeho po čem toužíte, ať už je to láska, štěstí, zdraví, úspěchy nebo třeba peníze. Nezapomínejte být šťastní a plňte si sny! Protože kdy jindy než teď?

S láskou, Dreamy
 

Co dál?

16. února 2014 v 22:53 | Dreamy Girl |  Výlevy
Nikdy jsem nechápala nerozhodnost lidí o budoucnosti. Nebylo mi jasné, jak někdo může nevědět, co chce dělat.

Když se podávaly přihlášky na střední školu, měla jsem jasno. Téměř. Věděla jsem, že chci školu, kde budou základy psychologie, alespoň minimální.
Našla jsem. Udělala příjmačky, nastoupila, věnovala se studiu. Haha, teď kecám, studiu jsem se nikdy doopravdy nevěnovala. Ani teď, v maturitním ročníku.

Nevím, jak se to stalo, ale z mého snu studovat psychologii se najednou vytratilo všechno. Vím, že už to nechci. Jen nevím, co tedy chci.

Jsem celoživotně nerozhodná. I volba jestli houska nebo rohlík je pro mě dilema na deset minut, minimálně.
A tak jsem už od páté třídy měla radost, že jednou vím, co chci a šla jsem za tím.

A pak bum, během té cesty mi došlo, že tohle není to, co chci. Že vlastně za dva roky skončím školu a nemám chuť následovat to, proč jsem sem nastoupila. Ale od toho druháku, kdy mi to došlo, jsem to neřešila. Času dost.

Jenže čas se naplnil, je únor a s ním čas na podávání přihlášek a já nevím. Jednoduše nemám tušení.
Navíc mi přijde, že nic neumím a že mě ani nikam nemůžou přijmout. A když, vyhodí mě po prvním semestru.
Ovšem na tohle jsem připravená. Až tahle situace nastane, zbaběle uteču. Do Anglie. Alespoň na půl roku.

Co vy, víte, co v životě chcete?

Dear 2014- be awesome

29. ledna 2014 v 15:55 | Dreamy Girl |  Výlevy
Nemám ráda Silvestr a přelom roku. To už jsem psala tuším loni. Platí to pořád. Prostě, proč bych měla na povel slavit konec roku? Co se tím změní, kromě čísla? S největší pravděpodobností nic, že. Proč bych měla mít naději, že se stane nějaký zázrak? Že všechno bude lepší?
Navíc nemám ráda to novoroční bilancování. Už tak během roku bilancuji až příliš.

Taky si nedávám předsevzetí. Ze zásady. A ani nedělám nějaká zásadní rozhodnutí nebo si nevysnívám nový rok a neberu ho jako nový start. Letos udělám malou výjimku. Ode dneška začínám znova. Mažu dosavadní vztahovej (nevím jak jinak to nazvat) život. Končím s D., JPPM, božským i smajlíkem. Prostě už mě to nezajímá a co bylo, bylo.
A rozhodla jsem se, že se trošku restartuju, vytvořím si novou startovní pozici a něco se sebou udělám. To něco mi jde jen velmi těžko definovat. Vlastně se jedná o cosi v mé hlavě, takový malý úklid a rekonstrukce. Těžko říct, jestli se to povede, ale za zkoušku nic nedám.

A jak už jsem řekla, často bilancuji. A ačkoli to novoroční vzpomínání u mě nenavozuje euforii, ale spíš tíseň (ty vole, dneska píšu ještě víc jak retard než jindy), dneska si ten uplynulý rok zrekapitulujeme. Ano, vím, že je konec leda, ale já to dřív prostě nezvládla, nechtělo se mi vracet.

Leden- začínám postcrossingovat, prvně volím, absolvuji maturák R. a after, taky maturák M., jednu demonstraci, další maturák, fascinující ples, a následné pseudorande ve třech s D. a JPPM (dodneška nechápu, mimochodem), rande s D., plavání s K.

Únor- maturák M., párty, volejbal

Březen- festival Jeden svět, několikrát fotbal, čína s Nejlepšíma, párty s gayfriendem, párty bez gayfrienda, zdravotnický kurz, Osvětim

Duben- kafe s K. a taky s M., hodněkrát fotbal, kolo s K., Čarodějnice

Květen- fotbaly, sázení stromků, kolo s K., víkend na Šumavě, divadlo, školka, grilovačka u K. a párty, finále Ligy Mistrů u K., zoo se školkou, a další párty

Červen- fotbaly, pizza s Nejlepšíma, house party u Kreténů, sleep over u R., divadlo, nákupy, párty, A. za mnou v Praze, snídáme s L., plavání s K., grilujeme s Nejlepšíma

Červenec- tábor, masáž a nákupy, rodinná oslava, koupačka v jezeře, fotbal, grilovačka u K., triatlon, párty, pouť, nákupy s K., koupačka s K. a M., práce, kafe s M., víno s M.

Srpen- nový job, M. slaví 20, fotbal, divadlo, oslava

Září- Bistro 8, Zdice, párty, fotbal, Forum 2000, kafe s M., kino, Prostřeno

Říjen- výstava, praxe, běhám, plavání s M., fotbal, volby, taneční

Listopad- oslava, párty s D. s JPPM, kafe s K., seminář o znevýhodněních, víkend v Budějovicích

Prosinec- dětský domov, den otevřených dveří UK, čerti, maturák, VŠE, párty, věneček, ples s D., silvestrovská čína a Nejlepšíma, velká párty na konec roku

Dobře, vím, že vám toho tohle shrnutí nic moc neřekne. Ani to pro vás není nijak důležité, ale měla jsem momentální potřebu to sepsat.
Navíc ty zkratky se jmény, já vím, já vím. Ale pro objasnění- K., M. a R. patří mezi Nejlepší (rozuměj kamarádky, jen je těžký vysvětlovat který zrovna myslím, proto Nejlepší, jako označení celku). S těma toho proběhlo mnohem víc než je tady napsáno.
D., JPPM jsou vám už asi známi z předchozích článků a pokud ne, postačí vědět, že jsou to kluci, který mi komplikujou život. (samozřejmě přeháním ;))
Jo a gayfriend je nejlepší kamarád.

Co vy a váš rok 2013? Ovlivňuje vás přelom roku nějak?

Kam dál

Reklama